Před mnoha lety, vlastně ještě v minulém století, když jsem s AutoCADem začínal, hledal jsem nějaký šikovný systém pro pojmenování hladin. Nakonec jsem dospěl k systému, který se v následujících letech osvědčil po všech stránkách. Jeho předností je zejména přehlednost a univerzálnost.
AutoCAD používám pro kreslení 2D výkresů, modelování 3D objektů a tvorbu sestav výrobků, renderovaných scén a pod. Struktura dat v DWG souboru je tedy pokaždé jiná. U 2D výkresů se mi osvědčilo rozdělovat entity do hladin víceméně podle významu, jaký ve výkresu mají (viditelné obrysy a hrany, neviditelné hrany, osy, kóty ...). 3D modely obsahují kromě vlastních objemových těles také různé pomocné čáry a grafické konstrukce. Sestavy ve 3D navíc skládám pomocí externích referencí (Xref). Často do DWG importuji jiný DWG soubor jako blok.
Osvědčil se mi systém, kdy jména hladin začínají vždy číslicí. Každá hladina je tedy pojmenovaná podle následujícího schématu:
X-popiska
např.:
3-osy
5-stredni-kruznice
Jména DWG souborů přitom začínají vždy písmenem. Vložíte-li jakýkoli soubor do mateřského výkresu jako externí referenci (správně bych měl vlastně napsat připojíte-li ...), objeví se v editoru hladin mateřského výkresu i seznam hladin výkresu, který jste připojili. Každá hladina z připojeného vkresu má přitom jméno složené podle schématu:
nazevSouboru|jmenoHladiny
Např.:
kladka|3-osy
kladka|5-stredni-kruznice
V editoru hladin v AutoCADu se hladiny řadí primárně podle abecedy. Číslice v třídění přitom předcházejí písmenům, takže hladiny mateřského výkresu se nacházejí vždy na začátku seznamu a jsou tedy po ruce. To mi vše umožňuje připojovat externí reference a vytvářet velmi rozsáhlé sestavy bez oba, že bych hladiny mateřského výkresu pak složitě dohledával v sáhodlouhém výpisu hladin načtených z externích referencí.
Vhodnou volbou počáteční číslice lze hladiny přehledně agregovat do skupin. Přitom si stále zachováte pružnost v možnosti vytvářet si vyloženě speciální názvy hladin, bez toho, aby Vám to nějak nabouralo celkový systém. Postupem doby jsem dospěl k následujícímu systému seskupování hladin podle počáteční číslice:
0 ... finální 3D model u jednoduchých dílů.
1 ... finální 3D modely - jednotlivé konstrukční celky sestavy.
2 ... části 3D modelů v různých kinematických polohách.
3 ... charakteristické čáry a křivky 3D modelu (osy děr, vrtací plán, dosedací plochy apod.) - jedná se o čáry, které poskytují doplňkovou informaci k tvaru 3D modelu.
4 ... pomocné grafické konstrukce.
5 ... grafické výpočty, kinematika.
6 ... neobsazeno (pro speciální použití).
7 ... vstupní data (například výkres zaměření objektu, zadání, meze).
8 ... odpad (zavržené konstrukce, které má nějaký smysl uchovat).
9 ... systém hladin pro 2D výkres.
Tento systém se mi osvědčil pro všechny druhy projektů, které jsem pomocí AutoCADu zpracovával.
